Metoda rozúčtování nákladů firmy KKS-SMS, spol. s r.o.

Pro rozúčtování nákladů spojených s bydlením je použit databázový software firmy RAPP Wärmetechnik AG Basel "EVD-HKVE 1700" podle licenční smlouvy z 14.5.1992.

Systémová analýza a algoritmizace fyzikálních jevů byla provedena Technickou univerzitou v Basileji.
Základem výpočtů je stavební fyzika, tak jak ji např. Doc. Ing. Vladimír Jelínek, CSc z katedry technických zařízení budov učí na ČVUT Stavební fakultě v Praze již přes třicet let.

Pro rozúčtování nákladů v obytných budovách jde v podstatě o převrácený algoritmus výpočtu otopné soustavy pro krytí tepelných ztrát jednotlivých místností uvnitř obvodového pláště budovy metodou místnost po místnosti. Vzhledem ke znalosti skutečných parametrů zadaných do výpočtu vystupuje z tohoto matematického modelu průměrná relativní vnitřní výpočtová teplota v místnosti a relativní tepelná ztráta místnosti v konkrétním rozúčtovávaném období. Na základě náměrů na E-ITN je zjišťováno, zda uživatel bytu kryl v daném období tepelnou ztrátu místnosti svým otopným tělesem pro zajištění tepelné pohody v místnosti vyjádřené hodnotou průměrné relativní teploty, nebo kryl ztrátu tepla v místnosti odběrem energie z okolního prostředí.

Pro rozúčtování nákladů v nebytech je použita metoda specifikace charakteristik a technických podmínek odběru tepla, TUV, SV a služeb pro jednotlivé uživatele.

Obě metody jsou úspěšně používány, a jsou v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb. „Občanský zákoník“, zákony č. 406/2000 Sb, 458/2000 Sb., 67/2013 Sb. a 104/2015 Sb. a k nim prováděcími vyhláškami č. 231/2000, 30/1995 Sb., 194/2007 Sb.,78/2013 Sb. a 269/2015 Sb. ve znění pozdějších platných předpisů.

Vyúčtování nákladů na spotřebu tepla v topení a v TUV vychází ze základního metodického zadání stanoveného vyhláškou ministerstva pro místní rozvoj vydanou pod č. 269/2015 Sb. s účinností od 1.1.2016.

Těmito vyhláškami jsou stanovena minimální kritéria, která musí zohledňovat vyúčtování nákladů spojených s bydlením od roku 2002. Lze samozřejmě očekávat, že rozúčtovací programy umožní provést rozúčtování podle dalších zpřesňujících kritérií, jejichž použití právní předpisy nevylučují. Podklady ve formě příloh a metodických pokynů k vyhláškám a závazné normy toto zpřesnění doporučují.

Takovéto vyúčtování, které využívá fyzikálních jevů a matematických schopností výpočetní techniky v oblasti jejich modelování, nabízíme. Je však nutné si uvědomit že:

Teplo jako vědní obor je jedna z nejtěžších metrologických disciplín.

Je tedy zřejmé, že úroveň rozúčtovacích programů bude značně rozdílná. Některé budou pracovat pouze s náklady a provedou jejich rozdělení podle minimálních kritérií stanovených vyhláškami, bez jakékoliv vazby na reálnost účtovaných dodávek podle technických kritérií topných soustav. Na druhé straně jsou k dispozici programy, které budou pracovat se zákonnými jednotkami pro jednotlivé druhy dodávek a na základě analýzy skutečných technických parametrů bytových soustav verifikují reálnost dodávek a analyzují množství tepla v základní a spotřební složce na dodávku ovlivnitelnou, neovlivnitelnou, vnucenou a vynucenou. Podle toho se rozšiřuje terminologie použitá ve vyhláškách o pojmy, které co nejlépe charakterizují daný jev.

Proto se objevují například pojmy:
• pevné vyzařovací plochy (teplo vyzářené topnou soustavou, které nemá spotřebitel možnost ovlivnit, např. stoupačky)
• agregovaný celek (soustava bytů nebo objektů za měřidlem takové energie nebo média, jež má největší působnost). "Poznámka: Agregovaný celek je tedy pro energii nebo médium s největší působností "zúčtovací jednotkou" podle vyhlášky č. 269/2015 Sb., ale u jiných energií, medií nebo služeb je to množina "zůčtovacích jednotek." atd.".

Tyto pojmy jsou právními předpisy akceptovány a dokládají jen hloubku matematicko-technického řešení rozúčtování nákladů spojených s bydlením.

Žel, kvalita rozúčtování topných nákladů na základě spotřeby odvisí od kvality nejslabšího článku. Tím jsou často záležitosti, které většinou nejsou v kompetenci toho, kdo provádí konečné rozúčtování, např. způsob účtování dodávek mezi dodavatelem a majitelem domu, nebo samotné technické řešení topné soustavy. I v těchto věcech je postupem času možná náprava.

Je nutné si ale uvědomit, že absolutně spravedlivé rozúčtování nákladů na teplo je cíl, ke kterému se lze pouze přibližovat, ale nelze ho nikdy dosáhnout.

Stručný popis filozofie námi použitého rozúčtování tepla:

a) Stejné náklady na m2 vytápěné plochy při stejných energetických a technických poměrech.
b) Jednotkový tepelný výkon na přepočtenou indikovanou jednotku.
c) Výpočet v zákonných jednotkách s korekcí podle analýzy získaných dat.
d) Převod do nákladů v Kč podle spotřeby v zákonných jednotkách a cen v jednotlivých zúčtovacích období.
e) Verifikace reálnosti dodávky se zpětnou vazbou ve formě navržených postupů k nápravě.

Použité matematické principy:
1- Klimaticko-statistický model energetické náročnosti budov.
2- Klimatický model velikosti ztrát vnějších a nitřních rozvodů tepla.
3- Model zohlednění polohy bytu, tepelně-izolačních vlastností obvodového pláště objektu a obvodového pláště bytu.
4- Model teplotních gradientů (topné médium-venkovní teplota-vnitřní teplota, relativní vnitřní teploty místností, toky tepla uvnitř obvodového pláště budovy, SV-TUV atd.).
5- Model korekcí indikovaných jednotek v souladu s ČSN EN 834 a ČSN EN 835.

Metoda rozúčtování vychází ze zadání vyhláškou č. 269/2015 Sb., a je rozšířena o výše uvedené matematické modely. Protože znění vyhlášek je všeobecně známé, je dále popsán účel uvedených modelů, které vyhláškou stanovený rámec rozúčtování tepla a TUV rozšiřují.

Ad.1) Pro verifikaci topných nákladů pro jednotlivé měsíce pro jednotlivé objekty.
Vychází se ze statistických údajů o klimatických podmínkách v daném zeměpisném pásmu podle zeměpisné výšky a šířky a údajů průměrných denních teplot meteorologické stanice ČHMÚ reprezentativních pro danou lokalitu. Využívá se pro stanovení nákladů pro nájemníky, kteří se v průběhu topné sezóny přestěhovaly a pro kontrolu přijatých faktur za jednotlivé měsíce nebo topné období od dodavatele energií a médií takzvanou denostupňovou metodou.
"Pozn. Obdobný model se používá při návrhu solárních zařízení."
Ad.2) Využití základních klimatických parametrů z modelu 1 pro stanovení velikosti ztrát rozvodů tepla. Využívá se pro stanovení a případnou analýzu základních složek rozúčtování jednotlivých energií a médií.
U vytápění jde o kvantifikaci množství tepla vyzářeného pevnými vyzařovacími plochami (tepelný zisk ze stoupacích potrubí a přívodů k otopným tělesům).
Ad.3) Poloha bytu uvnitř objektu má podstatný vliv na jeho spotřebu tepla. Nadměrný podíl vnějších ploch (střecha, rohový pokoj, severní fasáda, vchod, sklepy, technická podlaží atd.) je vyrovnán přehodnocova-cím faktorem. Zároveň je zohledněn teplotní gradient mezi byty pro zjištění, zda není narušena tepelná stabilita objektu. Využívá se pro stanovení a případnou analýzu spotřebních složek rozúčtování jednotlivých energií a médií. (Slouží pro verifikaci množství tepla, které je nutné dodat do konkrétní místnosti pro zajištění tepelné stability domu, na kterou přispívají ostatní uživatelé v domě. Pokud daná místnost svou ochrannou funkci neplní, tak o tento příspěvek na úhradu části tepla od ostatních uživatelů přichází.)
Ad.4) Podle modelu 1 a 2 se do databáze zavádí vazba korekcí podle teplotních spádů na stěnách místností. Využívá pro stanovení a případnou analýzu základních a spotřebních složek rozúčtování jednotlivých energií a médií. Probíhá výpočet relativních vnitřních výpočtových teplot v jednotlivých místnostech. Na základě nich se kvantifikují tepelné toky na stěnách jednotlivých místností. Výpočet tepelných toků se spouští pokud ve výchozím stavu je relativní vnitřní výpočtová teplota v místnosti nižší než hodnota tepelné stability pro danou stavební konstrukci a teplotní spád na stěně je větší než 3°C. Iterace probíhá tak dlouho, pokud uvnitř obvodového pláště budovy neklesne hodnota tepelných toků pod 0,2 GJ.

Výsledek matematických modelů 3 a 4 se zobrazí ve výstupu rozúčtování příznakem H za přepočtenými dílky v dané místnosti.

Ad.5) Princip RTN je plně reprezentativní od střední povrchové teploty topného tělesa 45 oC. Tato podmínka není, vzhledem k realizaci topných systémů v minulosti bez ohledu na metodu měření RTN, v mnoha případech dodržena. Po zavedení zónové nebo individuální regulace a zateplení obvodového pláště domu když se neupraví výkony otopných těles, nastávají tyto problémy u veškerých RTN. Proto je použit matematický model pro korekci těchto nedostatků. Tím je modelován jednotkový tepelný výkon na přepočtenou indikovanou jednotku. Využívá se pro korekci přepočtených dílků po zohlednění polohy bytu na konečný stav dílků pro stanovení spotřební složky spotřeby tepla.
"Pozn. Tím je dosaženo například, že v pokoji o stejné ploše a stejné pokojové teplotě je u radiátorů stejného typu o 12 žebrech při odečtu 2600 dílků přepočtená hodnota 1850 dílků a u radiátoru o 40 žebrech při odečtu 100 dílku je přepočtená hodnota 2900 dílků. Náprava je možná odebráním 20 žeber u druhého předimenzovaného radiátoru. Pak již tento model nebude uplatněn."

Z praxe vyplývá, že pojem nejméně jasný je: vnucená dodávka tepla. Jedná se o dodávku tepla do systému nebo objektu, která je vynucená technickým řešením daného otopného systému a je nezbytně nutná pro zabezpečení služby spojené s užíváním bytů.

V námi použitém systému rozúčtování jsou použity tři typy vnucené dodávky tepla.

Typ1: ztráty tepla jednotlivých médií ve venkovních rozvodech.
Typ2: ztráty tepla v objektu v rozvodech mimo byty
Typ3: ztráty tepla z bytů do společných prostor.
Typ4: ztráty tepla v objektu v rozvodech v bytě, které nelze ovlivnit funkčností nebo regulací radiátorů a prostupy tepla obvodovým pláštěm místnosti do okolních místností.

Zkušenosti ukazují, že tato vnucená dodávka tepla dosahuje až 30% z celkové dodávky tepla ze zdroje. Poněvadž množství tepla na byt může být u typu 4 značně rozdílné (dolní byty mají stoupačky velkého průměru, horní téměř žádné), musí být toto teplo v GJ na rok a byt vypočteno a ve vyúčtování korektně zohledněno.

Je vhodné si uvědomit, že pojem topné těleso se netýká jen radiátorů. Z fyzikálního hlediska je topné těleso každý předmět, který má vyšší teplotu než prostředí v němž se nalézá, a snaží se o vyrovnání teplot vyzařováním tepelné energie.

Zcela opomíjenou skutečností je: vynucený odběr tepla. Tomuto pojmu nechce téměř nikdo rozumět, ačkoliv je to jev vzhledem k fyziologii člověka naprosto přirozený. Každý člověk obecně vnímá tepelnou pohodu tak, že pokud je mu teplo na nohy, má pocit tepelné pohody i když na ramena a hlavu mu bude působit chlad. Běda, pokud tomu bude obráceně (letní boty a kožich v zimě). Tuto skutečnost, kdokoliv běžně odsouhlasí.

Je ale potom s podivem, že téměř nikdo si neuvědomuje, že tím když trvale vychlazuje v topném období místnost, v níž má svou ložnici, že donutí svého souseda k vynucenému odběru tepla pokud má nad touto místností obývací pokoj. Ten pokud má chlad na nohy spotřebuje až o 30% tepla více, než kdyby soused pod ním v ložnici topil v souladu s vyhláškou č.78/2013 Sb. přílohou č.2.

K tomuto chováni v obytných domech dochází, a proto musí být toto teplo v GJ za rok a místnost vypočteno a ve vyúčtování korektně přeneseno k tíži toho kdo tento stav věci způsobí, což model teplotních gradientů zajišťuje.

Analýza reálnosti dodávek tepelné energie v topení a TUV.

Ze zpracování rozúčtování minulých období vyplývá zjištění, že oproti rozdílům nákladů na vytápění bytů v rámci jednoho objektu způsobených rozumným hospodařením s teplem jednotlivých nájemníků dochází k výrazným rozdílům mezi srovnatelnými byty v různých objektech. Podrobným prozkoumáním bylo zjištěno, že v některých objektech jsou hodnoty mimo technické meze, které jsou dány skutečným provedením topné soustavy a parametry daného média. Lze konstatovat, že tento stav je způsoben metodami rozdělení tepelné energie v jednotlivých médiích na jednotlivé objekty.

Po provedené analýze je znemožněno, aby v případě (extrém), že v domě zůstane jediný nájemník, na něj připadly veškeré náklady na objekt bez ohledu na jeho skutečnou spotřebu, což některé používané metody nevylučují. Z tohoto důvodu provádíme podrobné analýzy vztahu dat naměřených v objektech k hodnotám spotřeby jednotlivých objektů účtovaných dodavatelem tepla. Zároveň se doporučuje provést analýzu dat od nájemníků na vstup do objektu na základě znalosti technických parametrů a reálného standardního chování nájemníků v minulých obdobích. Výstupem je soustava tabulek s parametry pro jednotlivé objekty, které ve formě minimální a maximální dodávky tepla v topení a v TUV podle jednotlivých kritérií stanovují pásmo reálné dodávky pro každý objekt.

Zdeněk Křítek
Energetický auditor
č.o. MPO 155