Technický popis systému měření teplé vody (TeV)

Tento popis slouží jako poměrové měření odebrané TeV na vstupu do objektu.

Složení systému měření:
1.    Vodoměr (průtokoměr) na přívodním potrubí.
2.    Vodoměr (průtokoměr) na cirkulačním potrubí (zpátečka).
3.    Elektronická jednotka, která je součástí kalorimetrické jednotky
4.    Doplňková zařízení (jeden nebo dva páry teplotních čidel, a další kalorimetrická jednotka).

Napájení:
Při použití vrtulkových vodoměrů systém měření nepotřebuje síťové napájení, elektronická jednotka i kalorimetrická jednotka jsou napájeny z bateriového zdroje.

Měřící systém měří a vyhodnocuje:
a.    V základní verzi:    spotřebované množství TeV v m3.
b.    V rozšířené verzi:      spotřebované množství TeV v m3, spotřebované teplo v odebrané TeV v GJ, spotřebované teplo způsobené ztrátami ve vnitřních rozvodech TeV, teploty v přívodním potrubí, v cirkulačním potrubí (zpátečka) a teplotu SV.
c.    Další nadstandardní služby (jsou závislé na technickém vybavení dané kalorimetrické jednotky), záznam veličin do paměti, možnost dalších dvou impulsních vstupů, možnost dálkové komunikace (např. po M-Bus linkách) atd.

PRINCIP MĚŘICÍHO SYSTÉMU:
Systém pracuje na principu diferenčního měření se dvěma vodoměry (průtokoměry), které za normálních provozních podmínek, neustále pracují v oblasti měřicího rozsahu vodoměrů nad Qt. a proto také v dané přesnosti zaznamenávají i tak malé odběry, které ani bytový vodoměr nezachytí (pod jeho startovací hodnotou). Oba tyto vodoměry jsou od stejného výrobce a shodné co do třídy přesnosti tak i velikosti (Qn i Dn).
•    Informace z vodoměrů ve formě impulsů nastavených u obou vodoměrů na stejnou hodnotu, jsou digitálně zpracovávány v elektronické jednotce (EJ).
•    Tato EJ má za úkol
1.    „Eliminovat“ nebo-li „vynulovat“ analogový rozdíl mezi vodoměry při cirkulačním průtoku.
2.    Zaznamenat množství odebrané TeV digitálním vyhodnocením počtu příchozích impulzů z obou vodoměrů.
3.    Na základě spuštění otestovat a vyhodnotit analogový stav obou vodoměrů.

Činnost elektronické jednotky:
1.    Na základě příchodu impulsu z cirkulačního vodoměru provede EJ „vyrušení“ prvního příchozího impulsu z vodoměru na přívodním potrubí (a to i v případě, že z cirkulačního vodoměru přijdou za sebou impulsy dva). Tím je splněn úkol č. 1.  a ve vyhodnocení odběru TeV se nic nezmění – není žádný odběr.
2.    V případě příchodu za sebou dvou a více impulsů z přívodního vodoměru, zaznamená EJ druhý a každý další impuls jako odběr v hodnotě nastavené velikosti impulsu. Tím je splněn úkol č. 2.
3.    Po ručním spuštění „testování“ EJ provede otestování vzájemné chyby vodoměrů a v případě že chyba je menší než 0,1% a nebo větší než 5% upozorní obsluhu na závadu na zařízení rozsvícením červené let diody. V případě, že je vše v pořádku, rozsvítí se zelená let dioda. Při testování musí být zajištěn průtok potrubím přes zkratovací potrubí „obtok“, aby nedošlo k ovlivnění testování náhodným odběrem.

Technické podmínky použitých prvků:
Aby mohl být splněn úkol č.1., musí na zkušebně i následně při provozu, vodoměr na cirkulačním potrubí (zpátečce), vykazovat v rámci povolené chyby stanoveného měřidla, kladnější hodnoty průtočného množství (na jeden každý impuls), než vodoměr na přívodním potrubí.
Jejich vzájemný rozdíl, v rámci povolené chyby stanoveného měřidla, musí být větší než 0,3%, aby nedošlo k ovlivnění měření a následného digitálního vyhodnocení vlivem změny teploty měřené vody (tepelná roztažnost). Pro optimální měření by se měla vzájemná chyba obou vodoměrů při ověřování a porovnávání („párování“) – viz „Pracovní postup zkoušky funkčnosti“, pohybovat v rozmezí 0,3 až 2%.
Tato podmínka je kontrolovatelná za provozu „testováním“ (viz. výše).
Elektronická jednotka, protože pracuje s digitálními a nikoliv analogovými hodnotami, provádí diferenciaci počtu příchozích impulsů z vodoměrů za výše uvedených podmínek, a proto dokáže spolehlivě vyhodnotit odebrané množství TeV a  eliminovat vzájemné analogové chyby obou vodoměrů.

Nástavba:
V případě zájmu zákazníka, lze toto základní zařízení, doplnit měřením teplot na přívodní i cirkulační větvi a větvi studené vody (pokud jsou k tomu technické podmínky), a další kalorimetrickou jednotkou pro měření tepla.
Spotřebované teplo lze pak měřit jak v odebrané TeV v závislosti na teplotě v přívodním potrubí, teplotě SV a množství odebrané TeV, tak i ve ztrátách způsobených vnitřními rozvody TeV, v závislosti na teplotě v přívodním potrubí, v cirkulačním potrubí a proteklém množství TeV cirkulačním potrubím.